Virus pončo

Když jsem na podzim háčkovala Virus shawl, hned mne napadlo, že by z toho vzorku bylo pěkné pončo. Našla jsem na Pinterestu odkaz na pončo, které je údajně sešito ze dvou šátků. Tak jsem to taky zkusila. Koupila jsem přízi Nako Vals (barva se mi moc nelíbila, ale jinou právě neměli a tahle příze je velice příjemná a měkká, mám z ní nákrčník a krásně hřeje). Měli jen čtyři desetideková přadýnka, tak jsem ještě přikoupila starorůžovou Nako Saten na límec a třásně.
Uháčkovala jsem dva šátky, sešila je, upletla límec, ale byla jsem zklamaná výsledkem: Pončo bylo hrozně široké a krátké.

Celé jsem ho vypárala a vůbec se mi nechtělo dělat ho znovu. Ale když ten vzorek je tak pěkný a docela přibývá! Tak jsem se do toho přece pustila. Háčkovala jsem dokola a přidávala jen ve dvou bodech, jak se to většinou u ponča dělá. Původní vzor na šátek se dělá v řadách tam a zpátky, takže jsem se trochu bála, jak bude vypadat při háčkování dokola. A dopadlo to dobře, i šířka je dostatečná. Háčkovala jsem háčkem číslo 5 se širokou rukojetí, aby ruka vydržela. Fibinka s Marfuškou pomáhaly ostošest. Přesto nám to trvalo skoro měsíc, než bylo hotovo (no, mezitím jsme ještě pár projektů stihly).

Tak tady je. Má třásně kolem spodního okraje a krátkých pár i kolem límce. Je krásně dlouhé a teploučké.

Bude to asi naše televizní pončo - od okna za křeslem hrozně táhne...

Rimsky-Korsakoffee-Cake Shawl

Návod na šátek s tímto podivným názvem jsem dostala pod stromeček. Je to tajný projekt na počest kavárny s názvem Rimsky Korsakoffee Hause v Portlandu v Oregonu, kde dělají údajně velevýborné dortíky ke kávě. Odtajněn bude 3.-6. března, kdy se v Portlandu koná jakási sešlost tvořilek a výstava materiálu k tvorbě. Uháčkováním šátku získají účastnice projektu kupon na velkou slevu při nákupu příze. No a odtajnění bude spočívat v tom, že každá z účastnic přijde zahalená ve svém šátku. Fajn nápad, ale do Oregonu to mám trochu daleko, takže můj kupon asi propadne, i když jsem se fakt snažila.
Snažila jsem se dokonce na dvakrát. Napřed jsem koupila poměrně drahou přízi Marlen s obsahem mohéru (jinou ani neprodávají a nevím, který čert mi nakukal tam zajít). Vypadala hebká a lehoučká. V zadání stálo, že máme koupit dvě odlišné barvy tenké příze, tak jsem dala dohromady hnědou a modrou. Postup práce spočíval v tvorbě vždy jedné vrstvy hustější (to bylo jako těsto toho dortíku) a jedné volnější (to byla náplň). Jenže když jsem udělala první náplň, bylo dílo trochu zdeformované, protože hnědá příze byla o poznání tenčí než modrá. Nu což, vypářu to a dám hnědou dvojitě. Jenže ouvej! Ta potvora nešla párat, hned se trhala. Musela jsem tedy "náplň" odstříhat.

 

Když jsem tu hnědou zdvojila, zjistila jsem, že budu muset vzít větší háček (původě jsem začala 4, změnila jsem na 4,5). No jo, ale začátek byl tou čtyřkou. Takže celé znovu! Udělala jsem tedy hnědou buchtu a modrou náplň.

Konečně to vypadalo slibně, tak jsem pokračovala druhou vrstvou dortu a druhou krémovou náplní. Jenže se to zase celé zdeformovalo, měla jsem tam nějak moc velký počet sloupků a nemohla jsem najít chybu. Návod byl docela nepřesný, grafické schéma bez uvedení počtu sloupků... Znovu párat. A to už z té drahé příze nezbylo skoro nic, protože párat mohérové řetízky a krátké sloupky, to je skoro nemožné.  

Kdyby to nebyl dárek a placený návod, asi bych to po těch nevydařených pokusech vzdala. Ale takhle? Nezbylo než začít úplně od začátku. Našla jsem zbytek té úžasné příze Wolltraum, který mi zbyl z ponča. 

 Začala jsem z vnější strany klubíčka tmavé těsto a následovala červená náplň z vnitřku klubka.

Dodělala jsem takto i druhou vrstvu těsta a druhou náplň, a pak příze došla. Naštěstí mi z vánočních dárků zbylo ještě jedno klubíčko - Burning Love, právě v příhodných barvách tmavě fialové a červené. Marfuška radila a pomáhala, takže práce šla krásně od ruky. Změnily jsme počty sloupků i řad, aby nám to pěkně vyšlo (stejně jsme se trochu přepočítaly a není to docela perfektní, ale párat už odmítám!!!).

 Ještě "krémové" ozdůbky na okraj a máme hotovo. Přidala jsem malé zoubky i na horní okraj, aby se krásně začistil, šátek jsem vypnula a navlhčila (Marfuška přes noc vytahala polovinu špendlíků, jako vždy). A tu je hotové dílo:

Jsem ráda, že jsem to nevzdala. Tenhle šátek je ze všech těch předchozích největší a asi i nejhezčí. No a na závěr zase za odměnu písnička, která dala přízi název - tentokrát Elvisova (i když já si ji momentálně poslechnout nemůžu, nejede mi zvuk, ach jo). 

Slunečnicový polštář

Návod na krásný polštář Tatsiany Kupryianchyk (je to autorka projektu Circles of the Sun, který jsem dělala loni v srpnu) jsem koupila už koncem roku, kdy vyhrál první cenu v celosvětové háčkovací soutěži jako nejkrásnější polštář vůbec.
No, s tím mým je to trochu slabší... Dělala jsem ho jako dárek a dala jsem si záležet. Jenže jak jsem se snažila o opravdu jasné slunečnicové barvy (tmavě hnědá, sytě žlutá, zelená) z klubíček mé oblíbené příze Jeans, výsledek byl hrozně křiklavý. Naznala jsem, že takhle strakatý polštář se bude nejlépe hodit v létě na zahrádku (obrázek přidám, až bude polštář hotový i s látkovým podkladem). A začala jsem znovu, se střízlivějšími barvami.
Inu, výsledek je decentní, ovšem kytičky na polštáři se slunečnicím moc nepodobají, jedině tak kompostovaným. Ale sehnala jsem krásný velký látkový polštář (50 x 50 cm) v příjemné béžové barvě, takže celek je docela přijatelný. Teď jen, aby se skutečně hodil do interiéru obdarované. K našemu nábytku v obýváku jde docela dobře. Vyfotila jsem ho i se svým oblíbeným obrázkem na zdi:

    

Čelenky

Dostala jsem náročný úkol: za dva dny vymyslet a uháčkovat čelenky pro dvě děvčata (5 a 12 let) žijící v Londýně - takže žádné měření a zkoušení nebylo možné. Trochu jsem se inspirovala na Pinterestu, kde jsem si založila hned novou čelenkovou nástěnku. Pak jsem popadla nejlepší přízi, kterou jsem doma měla (Baby Merino) v barvě šedé a mátové a uháčkovala jsem dvě čelenky hráškovým vzorkem (1 ks, 1 řo). Tenhle vzorek je "natahovací", tak snad čelenky padnou dobře a díky materiálu budou i pěkně hřát. Aby byly trochu líbivé, přidala jsem pár kytiček s barevnými knoflíčky:




A protože práce šla rychle od ruky a zbylo mi trochu času, udělala jsem ještě obyčejné akrylové jen z dlouhých sloupků - jednu už víc dospěláckou ve fialové barvě, druhou růžovou s "uzlíkem" pro mladší slečnu. Obě jsem pak vyprala v šamponu a vymáchala v kondicioneru, aby byly pěkně měkoučké, a stihla jsem je i usušit, než jsem je předala.




Už jsem dostala SMS, že čelenky sedí dobře, tak snad děvčatům chvilku vydrží. Tady jsou všechny pohromadě:

Trpaslíci v běhu času - jak to začalo

V listopadu jsem šmodrchala trpaslíky podle návodu paní Ling Ryan a moc jsem si to užívala. Takže jsem zajásala, když mi o víkendu od ní přišla aktualizace: Trpaslík Santa má svůj příběh - putuje historií od samého počátku až k okamžiku, kdy se stane Santou. V první aktualizaci je nejprve nahatý trpaslík jen s fíkovým listem (Adam Gonk) a pak jeskynní pračlověk s kyjem oblečený v kůži (Caveman Gonk).  Samozřejmě jsem neodolala a pustila se do háčkování - není nad to, dělat něco jen tak pro radost. Udělala jsem malou změnu - přidala jsem trpaslíkovi oči. Když měl klobouk až na nos, oči nepotřeboval, ale teď se mi bez očí nelíbil. Jediné, co jsem trochu podcenila, je barva. Chtěla jsem ho udělat ze silné příze, tak jak je uvedeno v návodu, a měla jsem doma jenom hodně, ale fakt hodně růžovou, takže vypadá jako opařený...

Tu je Adam v celé kráse:

 

A hned jsem si ještě přidala práci a udělala jsem Adamovi Evu. Má menší nosík a zvýrazněné tvářičky, no a samozřejmě prsa jako pořádná ženská, ovšem cudně zakrytá vrchním dílem fíkových bikinek. Jak by Adam mohl odolat jejímu jablíčku:

 

Jako pračlověk je Adam taky švihák, že? A jaký má kyj! Eva si ozdobila obleček kožešinkou kolem dekoltu, dřevěnou broží a cípky na sukni. A co to drží v ruce? Samozřejmě háček:

Jsou krásní. Sedí mi na počítači, koukají na mne a já jim v rámci prokrastinace rozplétám vlasy a fousy, aby byli ještě krásnější. Už se těším na středověk!